Rozvinuté země přijímají především komplexní hospodářské a fiskální politiky ke snížení emisí skleníkových plynů, včetně: dobrovolných dohod, daní z energie/oxidu uhličitého, obchodování s emisemi, kvót na výrobu energie z obnovitelných zdrojů nebo kombinované výroby tepla a elektřiny, norem energetické účinnosti a pobídek k přímému financování energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou preferenční sazby, granty, osvobození od daní atd. Tyto politiky se však neustále mění s rozdíly v provádění. Vezmeme-li jako příklad zdanění energií/CO₂, změnilo se z čistého zdanění na formulář "daň + dotace". Na počátku 90.
